zajimavosti

Karlovy Vary

se proslavily ve světě především jako lázeňské město. Později však také specialitami a zvláštnostmi, které jsou typické pro toto město a jeho blízké okolí.Mám hlavně na mysli určité výrobky pro užití,ale také samozřejmě v Karlových Varech je i mnoho dalšího zajímavého. Tak například u továrny
Moser je jedna zajímavá restaurace,která je umístěna hned na Karlovarském Závodišti. Jinak k těmto těmto tradičním specialitám, kromě již zmiňovaných hospůdek, patří především sklo značky

Moser nesoucí název podle zakladatele proslulé sklárny a po celém světě známé pod názvem "Sklo králů",

jež se stávalo ozdobou a chloubou u panovníků a jiných prominentních osobností v mnoha zemích celého světa. Je synonymem pro špičkovou řemeslnou a uměleckou úroveň.
Ludwig Löwi Moser (1833-1916) se vyučil rytcem, v roce 1857 založil vlastní dílnu a obchod se sklem. Prodejna a dílna se nacházely v domě u Zlatého klíče, později v domě u Červeného srdce na Staré louce. V roce 1893 vybudoval vlastní huť ve Dvorech u Karlových Varů, v místech, kde se dnes nachází firma Moser a.s. L. L. Moser se zaměřil pouze na výrobu uměleckého skla, surovinou byl český křišťál, který se svojí tvrdostí nejlépe hodil k uměleckému zpracování rytím, brusem a dekorování zlatem a malbou. Své výrobky vystavoval na světových a průmyslových výstavách, kde získaly řadu ocenění. Po odstoupení z vedení firmy v roce 1913 nastoupil na jeho místo jeden z jeho synů Leo Moser, který zavedl výrobu speciálních barevných sklovin, proslulých "moserovských barev". Huť vyrábí nejen luxusní nápojové sklo, ale také dekorativní sklo klasických i moderních tvarů. Jedná se tradičně o výhradně rukodělný charakter výroby.Populárním výrobkem jsou moserovské obří číše, které odpovídají šesti fyziognomiím, podle kterých obdržely své názvy. Jsou to Štíhlá dáma, Dlouhán, Zavalitý pán, Dlouhý obličej, Tlustá Berta a Měsíční tvář. Zvláštní pozornost si zaslouží moserovské ryté sklo. Sklárna Moser vytváří v nejmladší etapě svého vývoje rozmanitý a široký sortiment a nepřeberné tvary svých výrobků a to v provedení z čistého křišťálu tak i překrásných barev.
Mezi tradiční a bezesporu nejoriginálnější specialitu Karlových Varů patří hořkosladký žaludeční likér

Karlovarská becherovka (38% alkoholu, 10% cukru), známý pod názvem "třináctý pramen". Historie tohoto lahodného moku sahá až do roku 1805, kdy do Karlových Varů přijel na léčení jistý hrabě se svým osobním lékařem doktorem Frobrigem, pocházejícím z Anglie. Ubytovali se v domě "U tří skřivanů" na Tržišti, který vlastnil synovec slavného karlovarského balneologa dr. Davida Bechera lékárník Josef Becher a kde měl také svoji lékárnu.V ní se zrodilo přátelství lékaře a lékárníka, znalců a sběratelů léčivých bylin. Výsledkem jejich spolupráce byl recept dr. Frobriga, dle jeho slov na "elixír života", smíchaný z dvaceti zde v okolí rostoucích bylin.

Recept daroval na památku ve chvíli loučení svému příteli. Josef Becher po dvou letech zkoušení a vylepšování začal v roce 1807 vyrábět a prodávat místo "elixíru" zpočátku "Anglickou hořkou", Žaludeční hořkou" a posléze "Original Karlsbader Becherbitter" - likér, podporující trávení. V roce 1841 převzal firmu jeho syn Jan Becher, který si nechal patentovat typické zelené ploché láhve a zprůmyslnil výrobu. Věhlas becherovky se začal šířit do celého světa. Výrobní tajemství je známo pouze několika málo lidem a ještě nikomu na světě se nepodařilo pravou karlovarskou becherovku vyrobit, protože na její originální chuti se nepodílí pouze oněch dvacet "tajemných bylinek", ale též karlovarská voda, dubové dřevo starých oválných sudů, atmosféra a teplota sklepů. Neobstáli ani konkurenti, ani padělatelé. Řadu uznání a medailí získala becherovka na národních i mezinárodních výstavách a veletrzích. Specialitou jsou i méně známé výrobky:
KV 14 - suchý aperitiv (40% alkoholu,bez cukru), Rapid Bitter - (40% alkoholu, 2%cukru), Cordial Medoc - sladký likér (35% alkoholu,40% cukru), Limet (30% alkoholu,10% cukru), Extra bitter 50 - vhodný pro míchání nápojů (50% alkoholu, bez cukru).
Jednou z nejoblíbenějších karlovarských specialit,známých po celé Evropě a i na jiných kontinentech, jsou bezesporu

lázeňské oplatky, které zde začal vyrábět kolem roku 1850 Karl Bayer. Zpočátku se jednalo o drobnou domáckou výrobu, oplatky se dodávaly lázeňským hostům jako lahodná a lehce stravitelná pochoutka ke kávě. Teprve roku 1867 dostaly svou typickou chuť a nazlátlý vzhled. Již v 18. století se vyráběly oplatky pomocí tzv. klešťových oplatnic. Oplatky se vyrábějí v několika druzích a jsou exportovány do mnoha zemí celého světa. Nejpopulárnější jsou však ty, které jsou vyrobeny dle původního receptu - plněné oříškovou cukrovou náplní. Někde jsou do obchodu dodávány jako polotovary, kde se jejich výroba dokončuje přímo před zraky kupujících. Tyto, ještě teplé, jsou nejoblíbenější.

Mezi speciality, kterými se Karlovy Vary proslavily ve světě a které patří k nejzajímavějším patří samozřejmě i

karlovarský porcelán. Zdejší porcelánky vyráběly a vyrábějí porcelán nejen užitkový, ale hojně i ozdobný, esteticky laděný tvarově a krásně dekorovaný. Pro jeho výrobu má zdejší oblast velmi výhodné podmínky, které jsou dány surovinami, potřebnými pro výrobu porcelánové hmoty. Kromě živce a křemene je to především kaolín, jakožto jedna z hlavních součástí porcelánu.Bohatá ložiska se nacházejí v blízkosti samotného města v okolí Sedlce. Zdejší kaolín, známý jako sedlecký kaolín, je ve světě pro svoji kvalitu považován za standardní.
O tom rozhodlo uznání na mezinárodním kongresu v Kodani v roce 1924. S průmyslovou výrobou porcelánu se na Karlovarsku začalo již v roce 1792, kdy byla v Horním Slavkově založena nejstarší porcelánka v Čechách. Potom již následoval poměrně rychlý rozvoj keramického průmyslu, ke kterému přispěly i blízké doly s těžbou hnědého uhlí, které bylo zapotřebí pro vytápění pecí.Vznikají další továrny: v r. 1794 v Klášterci nad Ohří, v r. 1803 v Březové u Karlových Varů a v Kysiblu (Stružná), v r.1804 v Dalovicích, v r. 1810 ve Staré Roli a Chodově, v r. 1815 v Lokti. V následujících desetiletích vznikají další, takže na počátku 90. let 20. století měl státní podnik Karlovarský porcelán 18 výrobních závodů v blízkém i vzdálenějším okolí. Po privatizaci v roce 1990 vznikají samostatné větší ale i menší soukromé firmy. Bohužel jich byla řada z nich již zrušena.

Tradiční specialitou Karlových Varů je dnes již opět obnovená výroba karlovarské vřídelní soli. Vyrábí se pro pitné kůry z karlovarských minerálních pramenů, určená pro speciální výživu při onemocněních trávicích traktu. Vyrábí se také jako koupelová v barvě bílé, bez aromatických přísad, používaná především v lázeňských zařízeních a v barvě světle zelené s vůní borovice s orientací na aromoterapii. Sůl se rozpouští ve vodě a používá se k inhalacím, ke koupelím při únavě svalů a kloubů, jako podpůrná léčba při tradiční karlovarské léčbě apod. Koupel zlepšuje prokrvení celého organizmu, obnovuje povrch těla, zjemňuje pokožku. S ohledem na omezené trvání délky lázeňské léčby, je lékaři doporučováno po lázeňském pobytu pokračovat doma v koupelích s vřídelní solí. Před použitím solí je nutná konzultace s lékařem.Usazovací činnost vřídelní vody, která byla vždy zdrojem mnoha nepříjemností zejména při jímání pramenů a rozvodu minerální vody, je využívána pro výrobu typických karlovarských suvenýrů. Z vřídelní vody se za přístupu vzduchu vytváří velmi rychle sintr, který je krásně zabarven oxidovaným železem. Již v minulosti se sbíraly různé typy karlovarských sintrů, které se brousily a z nichž se vyráběly ozdobné předměty a doplňky.

Usazovací efektje využíván ke zkameňování různých předmětů - k výrobě zkamenělých růží, používá se papírových, vhodně impregnovaných papírových květin, dále figurek a dalších upomínkových předmětů. Dříve se předměty ponořovaly do vřídelní vody. Dnes se výroba provádí v podzemí Vřídelní kolonády. Do vyhrazené místnosti je přiváděna odpadní voda z vřídelní fontány. Tato voda je více provzdušněna, a proto se z ní rychleji uvolňuje uhličitan vápenatý. V místnosti, kde probíhá zkameňování, je vřídelní voda použita jako sprcha - voda zde padá na zavěšené nebo postavené předměty. Tenká vrstva sintru se na předmětech usazuje již po krátké době asi 5ti až 15ti dnů. Délka je závislá na konkrétním pokamenovaném předmětu - u růže je to asi 5 dní.

Vzhledem k poloze světoznámého lázeňského města a specifickému krajinnému rázu- úzké, hluboké údolí, kterým protéká řeka, vznikaly v Karlových Varech další zvláštnosti, typické pro toto město, a to především charakteru stavebního. Jedná se nejen o některé zvláštní druhy komunikací, ale především i o množství těchto veřejných komunikací jako jsou mosty, lávky, lanovky i výtah a schodiště. Zvláštností je i množství vyhlídek a rozhleden na okolních kopcích, altánů ve zdejších lázeňských lesích a množství pamětních desek.

Pro snadnou dostupnost objektů na protilehlých březích říčky Teplé i pro pohodlí lázeňských hostů bylo vybudováno v těsném sledu množství lávek, mostů a můstků. V současné době je jich v Karlových Varech přes všechny vodoteče celkem více než 60.
Vzhledem k tomu, že domy v okolí lázeňského centra jsou postaveny na prudkých svazích údolí Teplé, bylo k objektům postaveno nespočetné množství schodů a schodišť, které umožňují přístup a propojují cesty, stezky a silnice. Bohužel v současnosti je jich mnoho v nepouživatelném stavu. Stejně tak jako rychlovýtah, zřízený v roce 1911 pro přepravu osob z Tržiště na Zámecký vrch, který je již několik desetiletí mimo provoz.

Zvláštnostím rysem města jsou jeho zajímavé,dlouholeté a a poměrně neotřelé Lanové dráhy. Nejstarší v Karlových Varech a patrně i první podzemní drahou v Česku je dráha z Divadelního náměstí k Imperiálu - dnes součástí systému MHD. Provoz byl zahájen v roce 1907. Délka tratě je 127 m. Později se uvažovalo i o jejím prodloužení od Helenina dvora přes Tři kříže na Štěpánčinu vyhlídku (dnes Goethova). K tomu však z důvodů velkých nákladů na výstavbu nedošlo. Nejznámější a nejdelší lanovkou je dráha z Mariánské uličky (vedle Puppu) na Výšinu přátelství, která byla uvedena do provozu po desetiměsíční výstavbě v roce 1912. Délka tratě je 437 m a má mezistanici Jelení skok. Lanová dráha z ulice Slovenská k Imperiálu, která byla součástí výstavby hotelu Imperial a do provozu pro veřejnost byla dána v roce 1912, je již dlouhou dobu definitivně vyřazena z provozu. Postavena již nebyla lanová dráha, plánovaná jako ozubená. S výstavbou se začalo v roce 1913 a trať měla vést z Vřídelní ulice na vrch Tři kříže. Stavba byla přerušena první světovou válkou, po válce bylo dobudováno drážní těleso v celé délce (dnes ještě z velké části zachované) a stanice Panorama.

Rozhledny nejsou sice specialitou pouze Karlových Varů, ale specialitou je určitě jejich počet. V 19. století jich měly Karlovy Vary ještě šest. Již v 80. letech 19. století byla postavena dřevěná rozhledna na 644 m vysokém Vítkově vrchu, která byla v provozu až do 30. let 20. století. Z této doby pocházela také dřevěná rozhledna na 624 m vysokém Zámeckém vrchu (jižně od Březové), známém také jako Mesceryho výšina. Sloužila až do začátku první světové války.

Rozhledny v Karlových Varech a celé Ceské republice.
Z dnešních kamených rozhleden je to Karlova vyhlídka (také Vyhlídka Karla IV.), postavená v novogotickém slohu v roce 1877 na vrcholu západního svahu údolí říčky Teplé - na Hamerském vrchu ve výšce 510 m.n.m. V roce 1889 byla postavena v romantickém stylu na vrchu Věčný život v nadmořské výšce 639 m dnešní Goethova vyhlídka. Jednou z dominant města je nejznámější rozhledna Diana, postavená v roce 1914 na Výšině přátelství ve výši 547 m.n.m., k níž vede lanová dráha. Poslední z karlovarských rozhleden je rozhledna Aberg na Doubské hoře (609 m.n.m.), postavená v roce 1905 jako součást restaurace s tanečním sálem. Po privatizaci je součástí luxusního hotelu a je pro veřejnost nepřístupná.Pro chvíle odpočinku při procházkách v přilehlých lázeňských lesích slouží již od 19. století také jedna ze specialit, a to opět především co do množství - jsou to lesní altány. Mezi nimi jsou stavby velmi pěkně zdobené a převážná část je nově zrekonstruovaná. Na území města jich je celkem 45. Specialitou města jsou rovněž pamětní desky na zdech domů a skalách, kterých je dnes více než 70. V minulosti jich bylo k vidění více než 100.

Živelné pohromy v Karlových Varech. Karlovy Vary byly v minulosti často postihovány pohromami ze dvou protikladných živlů - trpěly povodněmi a požáry. Největší karlovarské povodně byly v letech 1582, 1821 a 1890, největší požáry zničily vřídelní město v letech 1604 a 1759. Rozsahem škod nejhorší katastrofou lázní byl velký požár
v nešťastný pátek dne 13. srpna 1604. Tehdy mělo město celkem 102 domy, při požáru jich shořelo 99, takže zbyla jen 3 stavení. Je velice kuriózní, že požár a zkázu Karlových Varů způsobilo horké máslo. Požár vypukl v domě Merkur na Tržišti, který stával na místě dnešního secesního domu Zawojski a patřil vdově Apolonii Rubendunstové. Její tři dcery měly v onen černý pátek za úkol rozpustit hroudy másla ve velkém hrnci na otevřeném ohni kamen. Děvčata však na tavené máslo nedávala pozor, protože se dívala z oken dolů na Tržiště, kde ostrostřelci nacvičovali pochod. Vroucí máslo vzkypělo, přeteklo a v kuchyni začalo hořet. Marná byla snaha dívek oheň uhasit, za chvíli stál celý dům v plamenech. Naneštěstí vanul silný vítr, který rozfoukal ze střechy hořící šindele na další domy. Hasící práce měly pro enormní sílu a rychlost požáru minimální efekt, jednak proto, že velká část obyvatel pracovala mimo domy na polích a lukách a k požáru přispěchala se zpožděním, jednak pro akutní nedostatek hasebního nářadí. To bylo deponováno v Zámecké věži, jež byla j ednou z prvních budov, které vyhořely.
Požár začal dopoledne v 10 hodin a trval pouhé 3 hodiny, tj. do 13 hodin. O síle požáru svědčí fakt, že mnohé ohořelé karlovarské písemnosti byly později nalezeny až v oblasti dnešní Kyselky, tedy 12-15 km východně od vyhořelého města. Pozdně-gotické a renesanční Karlovy Vary, jejichž obyvatelé byli požárem totálně ožebračeni, roku 1604 doslova zanikly a musely být klopotně znovu budovány mnoho let. P ožár paradoxně uspíšil vznik Karlových Varů barokních, jež byly mnohem výstavnější než město předchozí. Vdova Rubendunstová byla se svými dcerami za trest z města na věčné časy vykázána, což bylo ovšem pro zbídačelé obyvatelstvo vřídelního města jen chabou satisfakcí.
Poslední velkou vodní katastrofou Karlových Varů byla obrovská povodeň dne 24. listopadu 1890. Po dlouhotrvajících silných lijácích se říčka Teplá extrémně rozvodnila a velká přílivová vlna onoho dne napáchala ve městě miliónové škody. Při dramatických záchranných pracích tehdy dostal karlovarský starosta JUDr. Eduard Knoll infarkt a zemřel. Aby se podobná pohroma už nemohla nikdy opakovat, byla v letech 1932-1936 na říčce Teplé v Březové dokončena údolní přehrada.

Skrytá tajemství Karlových Varů..